První návštěva Zátiší v roce 2018

Naposledy jsme navštívili babičky ještě před Vánoci a od té doby už uplynula nějaká doba. Dnes je 31.1. a do Zátiší jsme jeli v novém roce poprvé.
Členů výpravy bylo 8, tedy vlastně 9 – jela Adélka, Kiki, Evička, paní učitelky Radana a Anička, a pak kluci Lukášek, Pavlík, Jenda a lední medvěd. Ledního medvěda nesla Radana, namalovaného na velikém kusu kartonu, už od školky. Byli jsme rádi, že moc nefoukalo a Radanu s medvědem nám to neodfouklo. Cesta autobusem netrvala dlouho a protože bylo hezké počasí, měli jsme dobrou náladu.
V Zátiší v knihovně už na nás čekala první babička Dana. Měla radost, že nás vidí a hned se ptala, jak se všichni jmenujeme a co dnes budeme dělat. Poté, co jsme se babičce Daně všichni představili už na nás čekal lední medvěd s nedomalovanou oblohou a nedokončeným kožíškem. Oblohu jsme mu společnými silami přiťupali houbičkami s modrou temperou. Všichni i s babičkou ťupali jako o závod dokud nebyla obloha celá krásně modrá.
Pak byl na řadě kožíšek. Na ten jsme měli připravený popcorn, který jsme lepili po celé ploše ledního medvěda. Při lepení popcornového kožíšku se za námi přišla podívat další babička, tentokrát babička Jana. Opět jsme se všichni seznámili a nabídli babičce, ať vyrábí s námi. Říkala, že je to dobrý nápad a práce s drobným materiálem je zdravá pro její ruce. Když měl medvěd nebe i kožíšek, bylo už potřeba přidělat na nebe jen hvězdy z hrubozrnné soli. Paní učitelka pokapala nebe klovatinou a my i s babičkami jsme do klovatinových kapek dávali zrníčka soli. Babičky si opět chválily, jak si u toho hezky procvičí ruce. Medvěd byl konečně celý hotový a přišel čas babičkám něco zazpívat. Obě babičky dostaly rolničky , aby mohly doprovodit naše zpívání. Jako první jsme předvedli taneček „vrabec a sýkorka“ , pak písničku o sněhulákovi, u které se také tančí a nakonec písničku o zimě. Tu máme rádi, protože se u ní tleská a točí dokola. My jsme si zazpívali co nám síly stačily a babičky byly nadšené. Jen tedy říkaly, že za jejich mládí byly písničky úplně jiné a jak se ta doba mění. Před odchodem jsme dostali teplý čaj a ještě nás přišla pozdravit babička Jana. Tu už dobře známe, ale je po operaci očí, tak za námi na dýl přijde určitě příště. Cestou zpět jsme byli už pěkně unavení a většina z nás po obědě usnula.. Tak se těšíme zase příště 😊